Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záleží na úhlu pohledu

Úhel pohledu paničky

Pokud máte retrívra, pak víte, jak je těžké ho mít neustále pod dohledem, dva, to už je nadlidský výkon. A ve dvou lidech uhlídat pět podobných výtržníků je prakticky nemožné, i když jeden z dvounožců je zkušený výcvikář a druhý je ostražitý.

Stalo se nad ránem 23. února 2014 těsně před odjezdem na výstavu psů Duocacib do Brna. Já jsem poprosila manžela Zdendu, aby šel před jízdou narychlo vyvenčit naše dva kluky Blekýse a Edu, přidala se k nim Eva, naše kamarádka, a vzala s sebou jejich tři holky retrívřice Áju, Ginny a Derču. Bydlí až v Budějovicích a naše nabídka, aby přijeli o den dřív, že večer posedíme, povykládáme a pak bez chvatu a přehnaně brzkého vstávání vyrazíme dobýt Brno, byla radostně přijatá. Smečka se dvěma hlídači vyrazila na velikou louku, kterou máme kousek za domem, a já se zatím převlékla do kostýmku, začala chystat výstavní věci a papíry. Najednou řev. Na dvůr vlítnul Zdenda s Blekýsem. No, nevím, figuru psa to mělo, ale barva a zápach svědčily o něčem jiném. Ten prevít Blekýs využil malého zlomku Zdendovy nepozornosti a zcela neomylně vlítnul do strouhy. Původně to měl být asi odvodňovací kanál, ale díky tomu, že byl delší dobu ucpaný a byly v něm spláchnuté veškeré odpady ze zahrádek, koňského výběhu a dovolím si odhadnout i přebytky z žumpy domu poblíž, se v kanále vytvořilo něco se zvláštní lehce mazlavou koloidní konzistencí a vůně poněkud nelibé.

Blekýs moc dobře věděl, že sem se NESMÍ. Ale naprosto neomylně a s precizností jemu vlastní neodolal a v duchu Murphyho zákonů v nejvíc fatálním momentě využil situaci. A tohle smradlavé, zmáchané, ale nevýslovně šťastné hovado jsem měla naložit do auta a za deset minut s ním uhánět na Mezinárodní výstavu psů do Brna. S rychlostí přistižené nevěrné manželky (ale naopak, já se svlíkala) jsem ze sebe strhala kostýmek, lodičky letěly do kouta a vyděšený Blekýs do vany. Ani nevím, čím jsem mu kožich namydlila, prostě prvním, co mi padlo do ruky, a vypatlala jsem toho dost. To, co z Blekýse teklo, mi chvilkami ucpávalo vanu. Takže jsem to vzala ještě dvakrát dokola, dokud z něj netekly jen lehce nahnědlé mydlinky. Zdenda mezitím přinesl obrovskou kupu ručníků, psa jsme svorně vyfrotýrovali, chlupy vyčesali aspoň po odpovídajícím směru, po našem zásahu měl srst jak česapík. A já se modlila, aby moc v autě nepřeshl jak bude ležet, a neměl každý chlup jinak.

V Brně pak z auta vyskočil lehce uražený a něšťastný Blekýs. I v kruhu pak běhal s takovou tou aristokratickou povýšeností, jako že mu my, plebejci, můžeme maximálně poškrábat zadek. Ale celá akce nakonec skončila nad očekávání dobře. Když se nám něco smolí od začátku, konec pak bývá fajn. Blekýs získal CAC a tím se stal i Šampionem ČR. Jen jedna věc mě hrozně rozesmála na posudku Ing. Kordy: Dospělý černý pes, typický představitel plemene s pěknou hlavou, pevným hřbetem, správně klenutými žebry, korektní úhlení i mechanika pohybu, SRST VE VÝSTAVNÍ KONDICI, povaha klidná. Tak nevím, bylo to tím kanálem nebo následnou sprchou?

Ale i tak, díky, Blekýsi.

 

Úhel pohledu Blekýse

Jejda, to je fajn, že jdeme ven. Paráda, jdeme i s holkama! To bude ródeo!

Jejda holkýýýýý! Kam běžíte! Tam nic není, já vám chtěl něco suprovýho ukázat! Eďane, ty koukej mazat, to je moje místo!

Holkýýýý!

Hm, jsou v trapu. A páníček se věnuje Edovi a kouká, kam která holka na louce zaběhla. A hele! Tady je nádherná strouha s luxusním voňavým bahýnkem, ta tak báječně voní, holky z toho budou úplně na větvi! Musíííím.

....

Ty vole! Páníček mě viděl. To bude asi průser, ale proč tak řve? Tak to bude pořádnej průser!

Au, já nechci! Já půjdu sám!

Holky! Eďane! To je, co? To je Chanel No. Skoky! Jedinečná, nenahraditelná, exkluzívní vůně! To mrkáte na drát! To jsou vonné kreace, že jo! Závidíte!!! Vidím to na vás!!!

Proč lezete všichni do auta? Já chci taky! Já nechci na dvůr! Já nechci do domu! COŽE, VANA???? POMOOOOC!!!!!

Probůh. Lidi, co blbnete, to je týrání němé tváře! Proč to ze mě dáváte pryč, taková škoda! Jééééé! Co mi to za hnusotu leje panička za krk? I na hřbet, břicho, aspoň ocas vynech! No dobře. Budu si to pamatovat, a dlouho. Aspoň pět minut.

No ta masáž ručníky není špatná, ale věčná škoda toho bahýnka, to se mi hned tak zase nepovede. A ta ostuda potom, ještě že jsou holky v autě a necítí mě, jak teď příšerně páchnu nějakým humusem, co na mě panička nalila. Hele jdeme do auta! Tak jo!

Eďane, ty se mi moc nesměj! Šéf jsem tu já! Ještě jeden škleb a ukážu ti, kdo je šéf smečky, hajzlíku malej!

...

To už lezeme z auta? Jejda, holky už jsou venku. To bude ostuda! No jo! Vidíte, to ze mě udělala panička, hele, co se odvracíte! To jsem já, Blekýs! Fakt, smrdím jim, z ostudy kabát. A to už trochu proschlo. Holky se teď se mnou nebudou bavit. Eďane, já jsem to viděl! Neškleb se! Cože? To nebudou zkoušky? Výstava??? To snad zlej sen!!!

...

To byl zase den...